Kurz angličtiny

Hello, my name's Peggy and welcome to my new article! :D

Dnes vám vypovím o kurzu angičtiny, který jsem absolvovala na konci července v letní jazykové škole. 

Řeknu vám, jak přesně to tam chodí, jací jsou učitelé, jakým stylem bylo vyučování vedeno. 

Takže se pohodlně usaďte a jdeme na to! 

V pondělí, kdy pětidenní kurz začínal, jsem si musela trochu přivstat, protože autobus od mě z vesnice do města jel trochu moc brzo. Ale tak, dala jsem si snídani u Mekáče, takže to zas tak špatný nebylo. :D 

Když jsem s tátou, který mě doprovázel, přijela tramvají a posléze autobusem k vysoké škole, kde se kurz měl odehrávat, byl trochu problém zorientovat se ve spletitém bludišti školních chodeb, ale naštěstí po stěnách byly vyvěšeny cedule s názvy učeben a šipkami. 

Samotný kurz začínal v devět. Naše učitelka Jana, která nás ráno učila, byla naprosto super. Byla s ní sranda a i tu gramatiku dokázala vysvětlit zábavnou formou. 

Na tu její první hodinu mám celkem vtipnou vzpomínku. Když jsme tam všichni čekali před učebnou, protože byla zamčená a samosebou nikdo neměl klíče, po chvilce přišla právě Jana. Po chvilce vyptávání, zdali někdo nemá klíče nebo kouzelnou hůlku z Harryho Pottera, aby mohla odemknout, to vzdala, otočila se a šla do kabinetu pro něco, co by ty zatracené dveře otevřelo. A těsně před tím, než se vrátila, přišla jiná kantorka a otevřela nám svými klíči. :D 
Takže chudák naše učitelka Jana musela vyběhnout o patro níž úplně zbytečně. 

Ale zpět k její výuce. Vždycky si pro nás připravila nějaké texty či hry, které by nám pomohly rozmluvit se. Ten první den to třeba byly hry, díky nimž jsme se navzájem dozvěděli něco o sobě. 
A upřímně říkám ze své zkušenosti, že je zatraceně divný být v takovéhle skupině lidí nejmladší. On ten kurz měl být původně od osmnácti, ale táta do té školy napsal a kvůli mě udělali výjimku. ♥ 
Já se tam začala hodně bavit se dvěma dalšími studentkami, Magdou a Sandrou a posléze i se třetí, Kristýnou, kterou jsem však znala už dříve, protože spolu chodíme na švédštinu. 

Ze začátku mi trochu dělalo problémy mluvit. Jsem rodilý introvert, takže mluvení před úplně cizími lidmi (dobře, zas tak cizí nebyli, znala jsem jejich jména) mi dělá trochu problém. 
Ale naštěstí po dnu a půl se můj stud trochu odsunul stranou. :D 

Druhou hodinu nás vždycky měla učitelka, která ovšem už nepocházela z České republiky, nýbrž z Finska. Jmenovala se Anne. První den jsme se s ní bavili převážně o Finsku - jejím oblíbeném tématu. Utvořili jsme skupinky a dostali dva lístečky, kde byly napsány různé fakty. Ovšem ne všechno z toho byla pravda a náš úkol spočíval v tom tipnout si, co je pravda a co ne. 
Nás třeba hodně překvapilo, že jeden Burger King ve Finsku má uvnitř saunu. :D 

Za ten týden jsme s ní vystřídali nejrůznější témata. Probrali jsme nejzvláštnější profese na světě, otázku, zda si myslíme, že umělá inteligence, roboti, nahradí v budoucnu naši práci, a dokonce jsme se bavili i o youtuberech! To bylo něco pro mě. 
Ve dvojicích jsme měli diskutovat o tom, co bychom museli udělat, abychom vytvořili úspěšné kvalitní video s mnoha zhlédnutími, nebo co člověk musí udělat pro to, aby byl úspěšný. 
No a já se zkrátka musela pochlubit s tím, že mám i vlastní kanál, kam publikuji videa. Ovšem už jsem nepočítala s tím, že Kristýna to posléze řekne celé třídě. (Ne, že by mi to teda vadilo) :D 
Na tuhle otázku jsem se rozpovídala více, než bylo obvyklé. Vysvětlila jsem, že podle mě (můj subjektivní názor) je nejdůležitější, aby člověka natáčení bavilo. Protože ono se to nezdá, ale sedět před kamerou a kecat o nějakém tématu či problému není jen tak. Zabere to spoustu času. O editování ani nemluvím; člověk může před tím programem sedět třeba několik hodin a ve výsledku to stejně jde celý do háje... 
Člověk k tomu potřebuje trpělivost, kterou má snad jen v případě, kdy ho natáčení opravdu baví. 

Poslední den, kdy to bylo už takové volnější a končili jsme v jednu místo v půl čtvrté, jsme s ní šli do CrossCafé, které bylo u vchodu do školní budovy. 

Po ní k nám přišel učitel z Ameriky. Tedy, zatím to nebyl přímo školený učitel, on tam byl vlastně na nějaké praxi, kvůli tomu, aby potom mohl učit. Jeho jméno už si nepamatuju. 

Když nás učil on, přišlo mi, že je na rozdíl od ostatních vyučujících, celkem... nejistý. Neměl tolik zkušeností jako oni a bylo to poznat. Ale nemyslím si, že ve třídě byl někdo, komu to nějak extra vadilo. :) 

I jeho výuka byla zábavná. Pondělní hodina byla více na seznamování - měli jsme vyrobit cedulky s naším jménem a k tomu napsat náš oblíbený film, oblíbenou knížku a superschopnost, kterou bychom nejraději měli. 
Já jako svojí superschopnost napsala teleportaci (protože by bylo super lusknout prsty a být v okamžiku na jiném místě), s knížkou jsem měla trochu problém, protože jsem nevěděla, jakou vybrat z té miliardy knih, co jsem za život přečetla a k filmu jsem napsala jen to, že televizi ani filmy skoro nesleduju a dodala, že YouTube je lepší. :D 

S ním jsme se za ten týden bavili, stejně jako s Anne, o profesích a následně o robotech a také o životě lidí na Marsu. Celkem originální náměty na diskuzi. 

Potom následovala hodinová přestávka na oběd (kterou jsem většinou strávila v CrossCafé) a od druhé hodiny jsme měli učitele, který stejně jako předchozí, pocházel z Ameriky. Rozdíl byl jenom v tom, že tenhle, který se jmenoval Peter, bydlel už delší dobu v České republice, tím pádem bylo jednodušší mu rozumět. 

Učil nás komunikaci, schopnost diskutovat. Jako první jsme dostali seznam nějakých věcí a z toho seznamu vybrat deset předmětů, které bychom si vzali na opuštěný ostrov, z něhož bychom se nikdy nevrátili. Ve skupinách jsme potom museli diskutovat o tom, proč je ta moje věc, kterou jsem vybrala, lepší, než ta ostatních. 
Jeho hodiny jsem měla v oblibě, protože Peter byl neskutečně fajn člověk a témata, která si pro nás připravil, byla neskutečně zajímavá. 

Závěrem bych všem, co tento článek čtou, doporučila na takovéhle kurzy chodit. Možná mi nebudete věřit, ale opravdu vám to ten jazyk zlepší. Já nepatrnou změnu ve své angličtině zaznamenala. 

Avšak tohle není ten jediný důvod, proč bych se tam přihlásila ještě jednou. V těchto hodinách můžete potkat hodně nových lidí. 
A oproti klasické škole, tady je výuka dělána opravdu zábavnou formou, takže to není žádný nudný výklad. ;) 

Doufám, že se vám článek líbil a přiměl se třeba zamyslet nad možností se někam přihlásit taky. 

So... I will see you in the next article and... Bye bye! ♥