Peggy radí: Čemu se vyvarovat při psaní?

Čauky, já jsem Peggy Quella a vítám vás u nového článku. 

Už jste určitě pochopili, že jsem celkem umělecká duše a miluju všechno, co nějak zavání kreativitou. Kreslení, malování (ne, opravdu to není to samé!), navrhování, focení a hlavně psaní. 

Psaní příběhů jsem se věnovala už od útlého dětství. Určitě si dokážete představit, jaké věci psalo moje osmileté já. Bylo to krátké, divné a s hodně špatnou gramatikou. Ještě teď si vzpomínám na sotva stránkové povídky, které měly být podle mě hrozně vtipné a šílené, ale ve skutečnosti byly maximálně tak trapné. :D 

Poprvé jsem se pokusila o vážnější tvorbu ve svých jedenácti letech, proto na otázku "Od kolika už píšeš?" uvádím právě tento věk. A divili byste se, ale i když to byl můj první delší příběh, zas tak špatné to nebylo. 

A proto jsem si dneska připravila článek o tom, jakých chyb se při psaní vyvarovat. Rozhodně netvrdím, že jsem nějaký zkušený autor a profesionální spisovatel, ale když čtu na sociální síti pro začínající autory Wattpadu, všímám si chyb, které čtenáře dokážou spolehlivě odradit od toho, aby příběh vůbec otevřel. 
Nyní vám vypovím, které z nich já osobně nesnáším nejvíce. 

Pohodlně se usaďte a užijte si článek. :) 

1) Pravopis 

Pokud chcete psát a myslíte ten příběh vážně, bezpochyby se snad všichni se mnou shodnou, že musíte znát alespoň nejzákladnější pravidla pravopisu. 
Chápu, sedění nad učebnicí češtiny a šprtání se těch milion pravidel, které v ní jsou, se asi nikomu nechce. Na to mám jednoduchou radu. 

Čtěte. 

Vy si to ani nemusíte uvědomovat, ale čtením si neskutečně zlepšujete pravopis. A navíc se vám zvyšuje vaše slovní zásoba. :) 

Možná se mnou nebudete souhlasit, ovšem není nic horšího, než když otevřete příběh (pozn. aut. příběh konkrétně na Wattpadu, ale může to být jakákoliv jiná internetová stránka nebo blog.) a vyskočí na vás skvosty typu: 
"Vydět"
"Slišet" 
"Zkončit" 
"Bít" (když má autor na mysli být, minulý čas od slovesa je) nebo "Být" (když má autor na mysli někoho mlátit) 
"Zabýt" 
...a podobné klenoty. 

Čte se to neuvěřitelně blbě a čtenář s dobrým ovládáním pravopisu, jako jsem já (nechci, aby to znělo narcisticky, ale opravdu si myslím, že můj pravopis je dobrý.), to okamžitě zavírá. 
Přiznávám, v některých případech chybuji i já, protože každýmu se stane, že se překlepne nebo něco neví. Já například občas tápu v čárkách - spíše kde nemá být, než kde má být. 
Ale i to si můžete zlepšit častým čtením. :) 

Při nejhorším... Google pomůže. Gramatické jevy se dokážou snadno najít na internetu, stačí nebýt líný. ;) 

2) Začátek samotného příběhu 

Na Wattpadu se pohybuji už dlouho (přesně od 4. června 2015). Za tu dobu jsem přečetla celkem hodně příběhů a opravdu neskutečné množství z nich začíná větou, kterou já úplně na začátku první kapitoly úplně nenávidím. 

"Ahoj, jmenuju se .... a je mi ... let. Mám ... vlasy, ... oči a jsem vysoká ...cm. Pocházím z. ... ." 

Toto představování hlavního hrdiny/hrdinky je snad ten nejhorší způsob, jakým můžete začít. Postavu máme poznávat postupně v příběhu, ne na začátku první kapitoly! 
Já mám ráda, když se tyto informace postupně odhalují v ději. 

Je zajímavé, že třeba mě v životě nenapadlo takhle začít. I když mi bylo těch jedenáct-dvanáct, kdy jsem se seriózním psaním začínala, nikdy jsem nedala do příběhu takovýhle začátek. :D 
Já nevím, jestli je to nějaký trend, nebo něco, ale vypadá to hrozně a neprofesionálně. Celkem chápu, že má někdo problém začít příběh, protože občas i já hodiny přemýšlím nad tím, jaký úvod je asi tak nejlepší, ovšem nacpat tam popis hlavní postavy opravdu ideálním řešením není. 

Pak je tu ještě jeden začátek, který nemám ráda a k příběhu nemá ve většině případů žádný vliv. 

"Zazvonil budík. Vstala jsem a došla do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu. Potom jsem se šla převléknout z pyžama do (doplň jakékoliv oblečení). Pak jsem se šla najíst." 

Připomíná mi to spíš nějaký popis autorčina rána, než příběh, který je myšlen vážně. Je to jednoduché a občas mi přijde, že autorce se nechtělo příliš dumat nad tím, jak začít, a tak tam dala tohle. 

Já příběhy s těmihle začátky okamžitě zavírám, pokud nenásleduje nějaký originální prvek. 
Protože i když začátky, které jsem zmiňovala, jsou většinou opravdu děsné, někdy se najde výjimka a "představování hlavního hrdiny" s "ranní rutinou" je napsáno zajímavým způsobem. 
Z internetových povídek žádný příklad neznám, ale tištěnou knihou, která začíná právě představováním, je první díl ze série Percy Jackson od Ricka Riordana a první díl ze série Kronika Cartera Kanea, od stejného autora. Obě dvě série můžu doporučit, autor má osobitý styl humoru, který dokáže podat nenásilnou formou. :) 

3) Mary Sue 

Tohle je častý problém u mnoha příběhů, především z žánru romance nebo fantasy. A přiznávám se, na rozdíl od předchozích dvou bodů, s tímhle jsem měla problém ještě před půl rokem. :D V součastnosti k tomuhle problému mám stále sklony, ale silně se snažím se mu vyhnout. 

Nevíte, co znamená termín Mary Sue? Nevadí, já vám to vysvětlím. 

Takhle se označuje postava, která nemá žádnou chybu. Je zkrátka dokonalá. Vypadá božsky, všechno umí, všechno zná a nemá žádný problém. Respektive, problém mít může, ovšem tahle dokonalá bohyně ho vyřeší za pár minut bez větších poblémů. 
Často taky má za sebou krutou minulost, která se ovšem v jejím současném životě nezanechala žádné následky. 

S tímhle jsem se setkala na Wattpadu hodněkrát, takže si myslím, že s tím má problém celkem dost lidí. A ku podivu si vzpomínám i na jednu knižní sérii, vydanou, v níž byla hrdinka rozená Mary Sue. Jedná se o upírskou sérii Škola noci. Hlavní hrdinka Zoe Redbirdová (snad si to příjmení pamatuju dobře :D) byla samozřejmě ta nejmocnější ze všech, přišlo mi, že byla i v knihách popisována jako ta nejkrásnější ze všech... 
Fakt nechápu, jak jsem to mohla číst. :D Ale to je možná jen dáno tím, že teď mám raději jiný druh literatury. Především historické romány z období starověkého Říma. 

Bohužel nedokážu poradit, jak se s tímhle nešvarem vypořádat. Upřímně, i mě to někdy dělá problém. Zkrátka občas nevím, jak napsat nějakou situaci, kde by byly skvěle znázorněny negativní stránky postavy. 

4) Klišé témata 

Jistě, nikdo se nedokáže vyhnout otřepaným zápletkám. Ovšem vždycky se najde originálnější téma než poznání hlavní hrdinky, že má nějaké speciální schopnosti a je vyvolenou, která má za úkol zachránit svět. 
Kdyby to ještě bylo podané nějakým zvláštním, zajímavým způsobem, který se odlišuje od všeho, co kdo napsal, jenomže bohužel, většina klišé příběhů je napsaná neoriginálně. 

A co všechno za klišé témata považuju? Tady máte seznam. :) 

-Ve fantasy: 
a) Hlavní hrdinka (ještě nikdy jsem se nesetkala, že by to byl kluk, tedy, minimálně u příběhů na internetu) se dozví, že má skryté schopnosti, které se mají projevit až po dosažení nějakého věku. Potom samozřejmě jí někdo sdělí, že jen ona může zachránit svět před nepřítelem. 

b) Na školu přijde nový student, se kterým samozřejmě už na první pohled něco špatně. Je tajemný a hrozně sexy. A samozřejmě je to upír, který se bezhlavě zamiluje do hlavní hrdinky. 
(Fakt, po éře Twiligh Ságy a seriálu Upíří deníky snad nikde není žádný originální popis upíra...) 

-V romanci: 
a) Hlavní hrdinka přijde na novou školu. Tam jako náhodou studuje i jeden hrozně moc sexy týpek, kterého obletuje snad každá holka. A i když by mohl mít kteroukoliv z nich, on si vybere naší hlavní hrdinku. 

b) Hlavní hrdinka je unesena. A její únosce je samozřejmě hrozně sexy a ona si toho začíná všímat hned první dny. K tomuhle ani není, co dodat. Nejenom, že jsou to opravdu špatně popsané emoce při něčem tak hrozném, jako je únos, ale taky je to pěkně ohrané - internetem to tímto tématem jen hemží. 

c) Hlavní hrdinka (já se omlouvám všem klukům, kteří tohle čtou, pokud tu nějací vůbec jsou, ale nikdy jsem se ještě nesetkala s tím, aby hlavní roli hrál v klišé tématech kluk :D) plánuje jet v létě na tábor. Tam se seznámí s neodolatelným klukem a BUM! Vztah je na světě. 

-V historických románech: 
a) Hlavní hrdinka je rodiči přinucena do nedobrovolného sňatku. 

Samozřejmě, našlo by se jich mnohem víc, ale tohle byla ta klišé, která mě osobně vadí nejvíc. Příběhy s takovými hlavními zápletkami čtu pouze minimálně, a to v případě, pokud má autor osobitý styl psaní. 

Tohle by bylo všechno, o čem jsem chtěla mluvit. 
Ale dříve, než článek ukončím svým obvyklým závěrem, ráda bych se vás zeptala na dvě otázky. 

1) Pokud píšete příběhy, která z věcí vadí nejvíce vám? 
2) Co vám při psaní vyhovuje víc - ruční psaní do sešitu, nebo do počítače? 

Tohle už je opravdu všechno. Loučí se s vámi Peggy Quella... Kdyby vás to zajímalo, na Wattpadu jsem jako Pravdomluvec. :) 

Doufám, že se vám článek líbil a určitě napíšu i pokračování rad k psaní, protože je mnoho chyb, kterých jsem se jako malá dopustila a chtěla bych případně poradit ostatním, kteří s psaním třeba začínají. 

Zároveň budu psát i na jiná témata Peggy radí. Celkem mě to začalo bavit. :D 

~S láskou, Peggy Quella ♥