Zážitek na celý život: Vidcon - Podrobnosti
Hej hej, tady Peggy! ♥
Vím, vím. O Vidconu jsem se už zmiňovala ve článku o Amsterdamu, ale nedalo mi to, musela jsem vytvořit ještě jeden speciální článek, který by byl zaměřený jenom na tuhle úžasnou akci, protože si to zaslouží!
Chtěla bych vám blíže popsat tu atmosféru a říct, v čem se liší od českých akcí, protože v lecčem se shodují, ale je tu také mnoho věcí, které jsou úplně odlišné. Dozvíte se, jaké světové youtubery jsem viděla naživo a možná se i krátce zmíním o tom, jaké bych ještě chtěla potkat. :)
Takže se pohodlně usaďte a užijte si článek! ♥
Vidcon, aneb poprvé na zahraniční YouTube akci, den první
Čím blíže ten den byl, tím jsem se stávala stále nervóznější a nervóznější. V noci se mi těžko usínalo, musela jsem myslet jen na ten osudný den, kdy jsme s taťkou měli nasednout do autobusu a odjet směrem Amsterdam.
Odjezd z Plzně, města, poblíž kterého bydlíme, byl naplánovaný zhruba na půlnoc. Do hlavního města Nizozemí jsme měli přijet kolem druhé hodiny odpoledne. Věděla jsem, že mě čeká dlouhá a únavná cesta, přesto jsem se však nemohla dočkat chvíle, kdy nastoupíme do autobusu.
Podrobností z útrob Student Agency vás ušetřím, pravděpodobně si to dokážete představit. :D
Já se začala nervovat ve chvíli, kdy jsme najeli na holandskou půdu. Každé větší město, jímž jsme projížděli, pro mě bylo Amsterdam.
Myslím, že táta ze mě musel být celkem na prášky, jak moc jsem se těšila, ale vydržel to, takže to dopadlo dobře. :D
Jakmile jsme dojeli, nastal maličký problém. Zastávka, kam se autobus zaparkoval, bylo někde na samém okraji města a my se museli dostat do centra. Poblíž sice byla nějaká tramvajová zastávka, jenomže jsme ani za boha nedokázali přijít na to, jak vlastně si je máme koupit. A pán, sedící v kabince, která u zastávky stála, moc co k čemu zrovna nebyl.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme museli jít pěšky. Nijak mi to nevadilo, byla jsem zvyklá na chůzi.
V centru města následovalo zdlouhavé dumání nad tím, kam jezdí jednotlivé tramvaje. To byl zmatek, to vám řeknu!
Ale na hotel jsme dorazili celkem v pohodě. Ovšem úvahy, kde se vlastně kupují ty zatracený jízdenky na tramvaj, nám zabraly až moc času.
Hotel byl moc hezký, stejně tak i okolí, v němž se nacházel. Byl to plácek, kde se nacházelo víc hotelů pohromadě. Mnohopatrové budovy, tyčící se do výše, vypadaly honosně a mně se ani nechtělo věřit, že budeme těch pár nocí pobývat v tak honosném zařízení.
(Jinak, omlouvám se za kvalitu fotek, ale můj mobil a focení během chůze... to moc nejde dohromady.)
Asi ve čtyři hodiny jsme se měly sejít s mojí kamarádkou, která bydlela opodál, Doanne.
S tátou jsme zrovna byli na pokoji a trochu se ubytovávali (bylo to asi deset minut po tom, co nám recepční vydali klíče), když v tom se rozezněla melodie z mého mobilu, ohlašující hovor. Samozřejmě volala Doanne, která oznamovala, že už na mě čeká před hotelem.
Já, jako totální exot, jsem začala plašit a omlouvat se, že jsme teprve na pokoji a něco nepochopitelného jsem vykoktala. Všechno se to stalo tak náhle, teprve jsem se připravovala mluvit anglicky. :D
Ona mi naštěstí rozuměla. To mě překvapilo, protože rozumět koktající nervózní Peggy, jak se snaží konverzovat v angličtině, je celkem nadlidský výkon. :D
Netrvalo dlouho a po chvilce jsme už byly spolu. :)
Ačkoliv já umím anglicky dobře, rozumím dokonale, stejně mi trvalo nějakou dobu, než jsem si zvykla. Ono je těžký přepnout jen tak zničehonic do jiného jazyka. Ale po chvilce jsem si už zvykla a vše bylo oukej. :)
Doanne, jelikož v centru Amsterdamu bydlela, mi ukázala různá zajímavá místa, na které jen tak nezapomenu.
Jako první jsme se šly projít po centru a občas omylem i zabloudily do různých obchůdků s oblečením. :)
(Co po nás chcete? Jsme holky a obě zbožňujeme nakupování. :D)
Ulice, kterou jsme procházely, mi trochu připomínala Václavák v Praze. No jo, ono je to ve všech městech stejný.
Potom nám trochu vyhládlo a tak jsme se rozhodly zajít na oběd. Doanne se mě zeptala, zda mám ráda sushi a já odpověděla, že jsem ho nikdy neochutnala. Nevěřili byste, jak moc se tomu divila. :D
Zavedla mě do své oblíbené sushi restaurace. Měli to tam vyloženě vynikající. Ona mě vlastně naučila jíst sushi, jelikož od té doby jsem se na něm stala závislá.
Po našem výtečném jídle jsme se chviličku jen tak brouzdaly městem. Doanne mě zavedla do muzea moderního umění, což bylo jejím oblíbeným místem. Moc se mi tam líbilo a obrazy a výrobky, které tam byly vystavené, mě neuvěřitelně fascinovaly.
Strávily jsme tam neuvěřitelných několik hodin a když mě doprovázela zpět k hotelu, byla už tma. Ale je to možná dobře, noční velkoměsto je něco nádherného. :)
Vidcon, den druhý
Druhý den ráno byla trošku honička, protože jsem vstala o trošičku později, než bylo domluveno a Doanne chtěla stihnout přednášku, která se měla konat dříve, než jsme si myslely. A tak jsem ve spěchu vylétla z postele, bleskurychle se oblékla, popadla všechny potřebné věci a vystřelila z hotelu tak rychle, jak jen to šlo. Přísahám, že nikdy jsem neudělala ranní rutinu tak rychle, jako ten den. :D
Nakonec se všechno, díky bohu, stihlo. Uvítací přednášku jsme stihly... Všechno bylo fajn.
Po uvítací přednášce následovalo vyprávění dvou youtuberů, Tylera Oakleyho a youtuberky, která se jmenuje myslím Kati Morton.
Potom jsme se vypravily do jiné budovy, kde se mělo odehrát Q&A Doanniných oblíbených youtuberů, které já sice neznala, ale i tak jsem si show užila.
A potom nastala chvíle, na kterou jsem celý život čekala. Dobře, celý život tak úplně ne, ale minimálně dva roky ano.
Odbylo půl jedné a nastala chvíle, kdy jsem měla poprvé v životě spatřit Iana Hecoxe a Anthonyho Padillu, zakladatele letos jedenáctiletého kanálu Smosh (akorát, že Anthony letos ze Smosh odešel). Moje dva nejoblíbenější youtubery na světě. (Dobře, ve videích vždy hráli společně se Smosh Crew, což je dalších několik lidí, ale já vždy nejraději měla Iana a Anthonyho.)
Mělo to být Q&A. Fanoušci, kteří jejich vystoupení sledovali, měli možnost jim pokládat otázky. Já se jich na nic nezeptala, jelikož žádná inteligentní otázka mě nenapadala a nejsem jedna z těch lidí, kteří vyhrknou nějakou náhodnou otázku, ať je to sebevětší blbost, jen aby se na něco zeptali.
Ale musím uznat, že ostatní pokládali zajímavé, originální a vtipné dotazy.
Ale to není všechno, co mě na Vidconu mělo čekat.
Pokud něco o téhle zahraniční akci aspoň něco tušíte, jistě jste už slyšeli pojem 'Meet and Greet'. Pokud ne, vysvětlím.
Jde o to, že z lidí, kteří si zakoupili vstupenku, jsou vždy náhodně vybráni nějací šťastlivci, kteří mají potom přístup do speciální sekce, kde se můžou nechat vyfotit od profesionálního fotografa se svými oblíbenými youtubery. Ty youtubery si lidi předem vybírají a tvoří jakýsi žebříček podle toho, jak moc by je rádi potkali. Tvůrce na prvním místě - tvůrce, jehož by dotyčný nejraději potkal.
A hádejte, kdo byl tím šťastným a dostal se do Meet and Greet? Já! :)
Takže jsem měla šanci je potkat... a dát jim svůj obrázek s hodně dlouhým srdceryvným dopisem. ♥ Nevím, jestli si ho přečetli, ale mám takový hřejivý pocit, že ano. Neumím to vysvětlit, prostě to tuším.
A jakmile Meet and Greet skončilo, setkala jsem se s Doanne a jelikož už tam nebylo nic, co by nás extra zajímalo, odešly jsme a šly se navečeřet. Hádejte, co jsme si daly? Ano, správně, zase sushi!
Vidcon, den třetí
V neděli ráno se všechno zkomplikovalo. Doanne nebylo moc dobře a tak mi napsala omluvnou esemesku, že dnes mám jít na Vidcon sama. Já to samozřejmě chápala, ale už jsem neměla chuť jít na to místo sama.
Možná vám to tak nepřijde a možná si teď o mně budete myslet, že jsem blbá, ale Vidcon se konal v obrovských prostorách a všude okolo chodily skupiny lidí. Lidi s přáteli. A já bych se nejenom cítila zvláštně sama na tak zalidněném místě, ale taky se mi tam bez té vždy pozitivní Doanne nechtělo.
Tak jsem prostě se šla s tátou projít po městě. Amsterdam má neskutečně nádhernou architekturu a taková procházka po městě byla úžasná.
Prošli jsme skrze pouť, projeli se na jedné z atrakcí a pak se šli naobědvat do Mekáče. :D
Bylo mi neskutečně líto, že to tak rychle uteklo, ale zároveň jsem byla šťastná a vděčná za tu příležitost navštívit takovouhle akci. :)
A cesta zpět do České republiky probíhala stejně, jako ta první.
A jak se vlastně takováhle akce liší od těch našich, českých?
Jak už jste asi pochopili, hlavní rozdíl je ve velikosti. Naše české YouTube akce jsou oproti těmhle světovým prťavý. Dokonce i Utubering, který je, myslím (pokud se mýlím, klidně mě opravte), největší akcí tohoto typu v České republice, je oproti Vidconu NIC.
Je tam mnohem víc lidí, ale taky tam prostory jsou mnohem rozlehlejší.
Youtubeři. Zatímco u nás na CineTube, Utuberingu, 4Fans, CraftCon, nebo na jakýkoliv jiný český akci najdeme třeba Atiho, Stejka, Kovyho, MadBros... (doplňte jméno jakéhokoliv jiného českého nebo slovenského youtubera), tam můžeme potkat youtubery, kteří jsou známí po celém světě; zmiňovala jsem Tylera Oakleyho, Smosh, Kati Morton, dále třeba Joeyho Graceffu (Bože, to český skloňování cizích jmen...), Markipliera (který byl na americkým Vidconu)...
Co se týká youtuberů, rozhodně bych někdy chtěla potkat i výše zmíněného Markipliera, který je po Smosh mým nejoblíbenějším youtuberem. Potom Jacksepticeye (který je taktéž skvělý), Pewdiepie... A určitě i další, ale tihle jsou asi nejhlavnější. ♥
Atmosféra je tam úplně jiná. Jasné, určitě si říkáte, že princip všech Youtuberských akcí je všude v podstatě stejný. A z části bych i souhlasila.
Nevím, možná je to jenom mnou, ale mě přijde Vidcon oproti třeba Utuberingu jiný. Lepší. Samozřejmě, byla jsem jenom na jednom Utuberingu, na tom úplně prvním, ale... Lidi se na Vidconu chovali inteligentněji a zpořádaněji. U youtuberů se samozřejmě tvořily hloučky lidí také, jenže lidé se chovali s respektem a dávali přednost ostatním, kteří stáli před nimi a netlačili se nutně dopředu a neřvali "Tys mě předběhl!" :D
Tak tohle bylo asi všechno, co jsem chtěla zmínit...
Doufám, že jste si článek užili. A zítra se můžete těšit na další!